S ohledem na situaci v ČR se 21. ročník konference Odpady a obce v tradičním formátu neuskutečnil. Ve dnech 10. a 11. června jsme pro odpadářskou veřejnost zrealizovali zajímavou alternativu. Místo v hradeckém kongresovém centru Aldis se panelisté sešli v místním televizním studiu k debatě nad nejaktuálnějšími tématy odpadového hospodářství a veřejnost mohla vše sledovat zdarma on-line ve svých kancelářích a zasedacích místnostech. Na atraktivnosti to diskuzním blokům neubralo. Hlavními tématy byly tentokrát Odpadové hospodářství v koronavirové krizi, Třídění, recyklace a trh druhotných surovin a v neposlední řadě i Vývoj legislativního procesu projednávaných odpadových zákonů.
Online přenos byl odbavován ze studia Východočeské televize, Hradec Králové.
Úvodní slovo patřilo tradičně Zbyňku Kozlovi, generálnímu řediteli Autorizované obalové společnosti EKO‑KOM. Zaměřil se na změnu vnímání odpadového hospodářství, hlavně pak na třídění odpadu, před koronakrizí a jak se změnil pohled na tento sektor v průběhu pandemie. V prvním bloku na toto téma diskutovali Vladislav Smrž z Ministerstva životního prostředí, Iveta Jurenová ze SAKO Brno, Olga Dočkalová z Technických služeb Malá Haná a Bohumil Rataj z Technických služeb Benešov.
„Odpadové hospodářství patří do kritické infrastruktury, zejména v takové krizi, které jsme čelili, kdy je celý svět zasažen, tak samozřejmě odvoz odpadů a zajištění hygieny nejen doma, ale i na ulicích je velmi potřebné,“ řekl ve svém úvodním příspěvku Vladislav Smrž. Se Zbyňkem Kozlem se ale shodl na tom, že zpočátku na odpadové hospodářství stávající krizové plány jaksi zapomněly. „Na druhé straně, v okamžiku, kdy došlo na nejhorší a začala se řešit karanténa atd., tak my jsme komunikovali s ministerstvem od samého začátku, nejen EKO‑KOM, ale i všechny odpadářské asociace a podařilo se poměrně rychle, v řádu dnů, domluvit, že tříděný sběr musí pokračovat, a že i hygienické standardy Státního zdravotního ústavu se musí uzpůsobit tomu, že třídění odpadů nejde zastavit,“ popsal Zbyněk Kozel.
Do kritické infrastruktury se ale odpadové hospodářství podařilo začlenit až několik dní po vypuknutí epidemie. Zástupci odpadářských firem se tak zpočátku museli při shánění ochranných pomůcek a dezinfekce spolehnout hlavně na sebe, velmi jim prý pomohli i „jejich“ starostové. Následně už jim ochranné pomůcky zajistili Ministerstvo životního prostředí a EKO‑KOM, což i zpětně velmi ocenili. Své zaměstnance v první linii chránili odpadářské firmy před nákazou různě. „Uvědomíte si najednou, že pokud vám posádky onemocní, tak na tu stupačku nebude chtít nikdo z normálních lidí jít, v ten moment se dostáváme do obrovských problémů, to vás napadne v první řadě. Takže se snažíte nějakým způsobem posádky rozdělit, někteří odjíždí jindy nebo odjinud, aby se nám moc nepotkávaly, ale jde to ztuha,“ popsala Olga Dočkalová. Pro SAKO Brno bylo kromě zachování svozu odpadu hlavní prioritou udržet v provozu zařízení na energetické využití odpadu. „My jsme dokonce nakupovali matrace pracovníkům velína, zásoby jídla, abychom je mohli případně izolovat, kdyby se opravdu ve firmě nákaza nějakým způsobem rozšířila, a byli to i řidiči, které jsme drželi v izolaci tak, aby se vzájemně nepotkávali. Protože já třeba mohu jít popelnice navěšovat na vyklápěč, to bych ještě uměla, ale neuměla bych řídit speciální svozové vozidlo nebo velín. Takže jsme měli klíčové pracovníky, kteří opravdu byli nezastupitelní a ty jsme museli udržet v izolaci a bez nákazy,“ přiblížila praxi v brněnském SAKO Iveta Jurenová. V Benešově rozdělili klíčové zaměstnance také do týmů, které se vzájemně nepotkávaly a omezili např. úklidy komunikací nebo úpravu zeleně, které mají místní technické služby také na starosti. Prioritou bylo zajištění svozu a třídění odpadů.
Díky těmto opatřením, společné pomoci obcí, státu, EKO‑KOMu, odpadářských firem a dalších organizací se podařilo epidemii zdárně překonat. Ukázalo se, že odpadový sektor v krizových situacích dokáže spolupracovat a nezištně si vzájemně pomoci. A i v tomto případě platí, že všechno zlé, je pro něco dobré. Všichni si velmi dobře uvědomili, jak důležitá je alespoň minimální zásoba dezinfekce a ochranných pracovních pomůcek. Epidemie ukázala význam a roli jednotlivých článků systému nakládání s odpady od zajištění sběru, provozu třídících linek až po význam ZEVO v takové situaci. SAKO Brno provozovatel jednoho ze čtyř ZEVO plánuje výstavbu nové velkokapacitní a plně automatizované třídící linky na tříděný sběr, což se ukazuje i s ohledem na zkušenosti s epidemií jako správný směr. Bohumil Rataj z Technických služeb Benešov upozornil, že firmy by neměly podceňovat tvorbu finančních rezerv, do kterých mohou v případě podobných epidemií sáhnout. Finanční rezervu zmínil také Zbyněk Kozel z EKO‑KOMu – právě díky této rezervě, kterou AOS ze zákona tvoří, mohl EKO‑KOM zajistit pro odpadové firmy nákup dezinfekce a ochranných pomůcek, výrobu a dodání pytlů na ukládání odpadů pro oblasti, které byly v karanténě atd. Díky této rezervě bude AOS schopna i v případě finančních problémů svých klientů, vyplácet obcím odměny za vytříděný obalový odpad a zajistit tak kontinuální financování tříděného sběru a jeho recyklace. MŽP chce, aby bylo do nových krizových plánů zapracováno také nakládání s odpady včetně tříděného sběru, distribuce ochranných pomůcek a dezinfekce pro odpadářský sektor, ale i včasné pokyny pro odpadové firmy a rady pro občany, jak v podobných situacích s odpady nakládat.
Ve druhém bloku prvního dne spolu diskutovali Petr Balner z EKO‑KOMu, Zdeněk Musil z Asociace českého papírenského průmyslu, Evžen Vacek ze SUEZu, Miroslav Fojt ze STF Plastic Recycling, Pavel Komůrka z Orkla a Jiří Balun z Plastic Union. Hlavním tématem bylo třídění a recyklace odpadů. <br >Petr Balner nejprve shrnul předcházející rok a představil výsledky třídění za rok 2019. Ve své přednášce se také věnoval nákladům obcí na odpadové hospodářství, které meziročně vzrostly o více než 5%. Největší podíl nákladů tradičně připadá na směsný komunální odpad. Druhou nejvýznamnější položkou jsou náklady spojené s tříděným sběrem. AOS EKO‑KOM se i nadále podílí na hrazení nákladů spojených s tříděním obalových odpadů, v roce 2019 to představovalo v průměru 138 Kč na obyvatele a rok. V souvislosti s novou legislativou bude pro AOS povinnost hradit náklady nejen na tříděný sběr a jejich přepravu, ale také zpracování se zohledněním příjmů z prodeje druhotné suroviny jak vyplývá z článku 8 a evropské směrnice 2018/851, kterou se mění původní směrnice o odpadech z roku 2008.</br >
Diskutující před začátkem druhého bloku debaty.
Situaci na trhu s papírem popsal Zdeněk Musil. Do spotřeby sběrového papíru se v posledních letech promítá několik faktorů – klíčové jsou příklon k elektronickým médiím a omezení tisku a čínské omezení, resp. zákaz dovozu některých druhů sběrového papíru. Teď situaci ovlivnila koronakrize. „V průběhu koronavirové krize se sešly dva efekty. V řadě postižených zemí se zastavil systém tříděného sběru, ale papírenský průmysl se nezastavil, protože papírny dále vyráběly potřebné obaly pro léky, potraviny, atp. Druhý efekt byl krátkodobý, ale situaci také pomohl – Asie překonala koronakrizi dříve než Evropa a potřebovala naplnit lodě v přístavech, bez ohledu na cenu, což krátkodobě zvýšilo cenu,“ vysvětlil Musil.
Zpracování PETu se věnoval Miroslav Fojt. Upozornil, že velkou výhodou PET lahví, které firma STF Plastic Recycling také zpracovává, je jejich dobrá rozpoznatelnost mezi ostatními plasty a tudíž také velmi vysoká kvalita vytřídění. Pan Fojt popsal dvě základní skupiny recyklátů vznikajících z PET lahví – první pro nepotravinářské účely, tyto PET vločky se dají používat na technická a textilní vlákna, pro automobilový průmysl i hygienické potřeby. A druhou velkou skupinou jsou PET vločky použitelné v potravinářském průmyslu, což je ale výrazně složitější technologie zejména kvůli přísným předpisům EFSA o používání recyklátů pro styk s potravinami.
Evžen Vacek ze SUEZu se zaměřil na obalové plasty a jejich recyklaci, zejména na PET, HDPE, LDPE, případně PP. Jak uvedl, pro poptávku po regranulátech je rozhodující vývoj cen ropy a tedy i virgin polymerů. V jejím případě došlo v březnu 2020 k výraznému propadu, což srazilo cenu LDPE na 700 až 590 EUR za tunu. To bývá pro zpracovatele druhotných surovin problematické, protože zatímco ceny primárních surovin vlivem propadu ropy klesají, náklady na zpracování plastových odpadů zůstávají stejné. Problém s nízkými cenami primárních plastů potvrdil i Jiří Balun z Plastic Union. Řešením, jak zvýšit poptávku po druhotných surovinách, by podle něj byla nějaká forma státní podpory. Podle Vacka by to mohly být například povinné kvóty recyklátů ve výrobcích, při výběrových řízeních by zavedl povinné kvóty pro využití recyklátů v zakázce. Podle Balnera může být významným odbytištěm druhotných surovin také obalový průmysl, který může využívat regranuláty v obalech. Potenciál je v nepotravinářských aplikacích či terciálních obalech. Další prostor je využíti výrobků z recyklátů při výstavbě/úpravě provozů. Připomněl ale, že u obalů pro styk s potravinami musí být splněny přísné parametry EFSA. Využití recyklátů v obalovém průmyslu se stalo součástí strategie již mnoha firem. Potvrdil to Pavel Komůrka z Orkla. „Orkla má velmi jasně danou strategii pro udržitelný vývoj obalů. Směřujeme k tomu, abychom docílili určitého množství recyklovaných komponentů v našich obalech, ale je to i v kombinaci s komponenty, které pochází z obnovitelných zdrojů, čili veškeré naše obaly by měly do roku 2025 obsahovat 75 % recyklovaných komponentů nebo komponentů pocházejících z obnovitelných zdrojů, u plastů se pohybujeme kolem 50 %,“ vysvětlil. Dodal, že se zaměřují i na materiály použité na přepravní obaly – například dřevěné palety nahrazují těmi z recyklovaných plastů. Přiznal však, že v těchto případech se dostávají na vyšší ceny než u obalů z primárních surovin. Připustil tedy, že nějaké pobídky, které zmínili zpracovatelé druhotných surovin, by pomohly tuto oblast rozpohybovat.
U některých materiálů zvyšuje cenu druhotné suroviny její složité zpracování. To by měla do budoucna řešit tzv. ekomodulace. Zatímco nyní má EKO‑KOM poplatky primárně strukturované na komodity, ekomodulace by měla poplatky pro každý typ materiálu a jeho aplikaci řešit individuálně s ohledem na náklady se sběrem, svozem, dotříděním a následnou recyklací. „Tím pádem by mělo být generováno dostatečné množství financí, pro zajištění recyklace i pro hůře odbytovatelné materiály. Druhá věc je, aby byl zajištěn odbyt pro vyrobený recyklát. Dalším tématem je hledání nových aplikací, v rámci kterých mohou být plasty recyklovány. Ale neřešíme tento problém jen u plastů, ale například také u podsítné frakce skla,“ vysvětlil Petr Balner.
Panelisté se také shodli, že v souvislosti s novými recyklačními cíli, které bude muset ČR v příštích letech plnit, je potřeba, aby tu vznikly nová zpracovatelská zařízení, protože během koronakrize se ještě více ukázalo, že stávající recyklační kapacity nejsou dostatečné.
11. června dopoledne proběhl třetí, závěrečný, blok letošní konference Odpady a obce. Ten patřil odpadové legislativě. Jan Maršák z MŽP informoval, že odpadová legislativa obsahující čtveřici zákonů – zákon o odpadech, novelu zákona o obalech, zákon o výrobcích s ukončenou životností a změnový zákon – jsou v Poslanecké sněmovně.
Třetí blok online debaty k tématu odpadové legislativy.
Zákon o odpadech má dát podle Maršáka žádoucí impulsy směřující k recyklaci a ke změně nakládání zejména s komunálními odpady v ČR. To znamená, zákon má omezit skládkování, podpořit recyklaci a posunout nakládání s odpady blíže k oběhovému hospodářství. Ve sněmovně se diskutuje hlavně rok zákazu skládkování, nejprve se rok 2024 odsunul na rok 2030, nyní se diskutuje také rok 2028, a také výše skládkovacího poplatku, nastavení třídící slevy, atd. V souvislosti se zákonem o obalech se vede diskuze o podobě fungování AOS a zpřísnění či uvolnění pravidel a požadavků, řeší se ekomodulace či možné zavedení záloh. Při hladkém průběhu lze předpokládat finální schválení zákonů na podzim letošního roku.
K odpadové legislativě se ve třetím bloku vyjádřili kromě Jana Maršáka z MŽP také Pavel Drahovzal ze Svazu měst a obcí, Jan Mraček z Hospodářské komory, Richard Blahut ze Sdružení veřejně prospěšných služeb, Miloš Kužvart z ČAObH a Petr Havelka z ČAOH. Diskutovalo se hlavně o výši skládkovacího poplatku – zatímco Petr Havelka nebo Richard Blahut považují za dostatečnou částku 1 200 korun, návrhy počítaly až s 2 000 korunami, podle Jana Mračka a Miloše Kužvarta je poplatek 1 850 korun dobrý kompromis. Pavel Drahovzal k tomu dodal, že spíše, než výše poplatku, vadí obcím nejistota kolem odpadové legislativy. Klíčové je, aby obce věděly, kdy k těm redukcím ve skládkování má dojít, předsunutí termínu z roku 2030 na 2028 může v řadě obcí vyvolat problémy. Drahovzal také odmítl tvrzení, že vyšší skládkovací poplatek enormně zvýší poplatky za svoz odpadů. Na domácnost by se měl poplatek zvýšit o řády stovek korun, v přepočtu na jednoho občana jde o řády desítek korun, protože mezitím se předpokládá pokles produkce směsných odpadů a nárůst třídění a znovuvyužití odpadu.
Podle Jana Mračka se ale odpadové hospodářství v příštích letech neobejde bez velkých investic, zejména do technologií materiálového využití, budou také potřeba opatření na podporu recyklace, je potřeba změnit zadávání veřejných zakázek a podpořit tam povinné procento druhotných surovin u liniových staveb státu. Upozorňuje, že recyklační trh je potřeba vytvořit, protože ten současný nemůže splnit podmínky ČR – recyklovat v roce 2035 65 % odpadů. I ostatní panelisté uvedli, že ke splnění nových cílů je ale potřeba zajistit i tzv. koncovku. Jinými slovy výrobky s obsahem recyklátu musí mít kupce a musí být uplatnitelné v dostatečné míře na trhu.
Kompletní záznam živého přenosu můžete shlédnout na www.odpadyaobce.cz.
